Současnost je ztracená, budoucnost ne

Když se na věc podíváte racionálně, další kritika nemá valný smysl. Lepší to nebude. Smysl má uvažovat jen o tom, co přijde po Dobešovi. A velký. Současná situace bude trvat s největší pravděpodobností nanejvýš do dalších parlamentních voleb, možná ani to ne. Hned potom je možné, samozřejmě za předpokladu, že školství bude konečně řídit někdo rozumný, zkusit zase něco udělat a posunout téma vzdělávání, i řešení jeho problémů, tam, kam patří.

Už teď je možné předvídat škody, které nejlepší ministr školství napáchal, mnohým se dá určitě ještě předejít. Pokud si to uvědomí lidé, kterým ve vzdělávání skutečně o něco jde, nebude nutné vnímat všechno tak černě. Vzdělávání ostatně probíhá v každodenním životě, ve škole, v rodině, jinde. Nikoliv na ministerstvu. Ministerstvo má vzdělávání podporovat, a když to nedělá, je to svízel. Pořád to ale ještě nemusí znamenat, že na vzdělávání rezignují ti, kdo ho skutečně vytvářejí, a to jsou zejména učitelé ve školách. Jen je nutné se podívat za horizont toho, co se aktuálně děje. Současné vzdělávání totiž ovlivní život této společnosti na dalších třicet let, ne-li déle.

Nemá smysl čekat na českého Obamu nebo blanické rytíře, mnoho se dá dělat bez nich. UZ k tomu opět přináší zajímavou inspiraci.