Tablet učitelem

Před pár lety jsem domů přinesla poprvé tablet, říká Gillian Tett ve svém článku ve Financial Times. Přineslo mi to pokořující zkušenost. Mé dvě malé dcery obsadily tablet a zacházeli s ním s daleko větší obratností než já. Tak jako tak, pokud si někdy nevím rady s tabletem nebo telefonem, dám ho do ruky mým dětem, aby mi pomohly. A pokud se někdy dostaneme do zácpy, cestujeme vlakem nebo stojíme v řadě, dávám jim telefon nebo tablet a nechám je hrát hry, dělat obrázky nebo prostě jen brouzdat po internetu. Je to nejrychlejší cesta, jak docílit klidu a míru …

Ale kladu si otázku: je jejich obratnost v zacházení s technologiemi způsobena tím, že vyrostli ve světě, v němž je technologie obklopují? Nebo je tato schopnost vrozená jakémukoliv mladému mozku, bez ohledu na to, kde žije?

Tablety v etiopské divočině

Tato otázka stála na začátku experimentu, který podnikla skupina výzkumníků z Bostonu. Skupiny známá jako Jeden laptop na dítě před několika lety rozeslala velmi levné počítače do chudých částí světa jako součást vzdělávací kampaně. Jejich současný experiment připomíná science fiction: před několika měsíci dopravili desítky zabalených tabletů do dvou extrémně odloučených vesnic v Etiopii a zanechali je tam bez jakékoliv další instrukce, mimo toho, že ukázali jednomu dospělému členu komunity, jak se tablety dobíjejí pomocí solárních článků. Poté odjeli a monitorovali prostřednictvím zařízení integrovaných do tabletů (kamery, SIM karty, flash disky), co se bude dít.

Výsledky jsou skutečně pozoruhodné. Během pouhých minut místní děti tablety vybalily a zjistily, jak je zapnout. Následné aktivity se soustředily okolo dvojice dětských vůdců, kteří byli schopní objevovat, jak s tabletem pracovat – a učit to ostatní. Ukázalo se přitom, že jedním z těchto vůdců bylo částečně postižené dítě. Ačkoliv nikdy před tím nemělo v komunitě vůdcovskou roli, bylo přirozeným objevitelem a tak se stalo učitelem.

Kolektivní výuka

Následný objevitelský proces nabral na obrátkách. Etiopské děti se nechovaly jako běžný člen západní civilizace, který sedí se svým počítačem v izolaci. Místo toho se sdružovaly dohromady, zkoušely tablety ostatních a sdělovaly si navzájem poznatky. Během několika dní byly schopny používat nainstalované aplikace, hry, pouštět filmy a vzdělávací lekce. Po několika měsících některé z dětí zpívaly americké písničky podporující výuku abecedy, poznávaly písmena, ačkoliv byly negramotné a anglicky neuměly. Jedna z dětských skupin dokonce dokázala obejít blokaci, instalovanou na tabletech, která měla zabránit použití foťáku, a začaly se fotit. To vše proběhlo bez asistence dospělých či kohokoliv gramotného.

Co z toho?

Experiment doposud nebyl objektivně vyhodnocen a podle některých kritiků je vzdělávací potenciál takového postupu omezený. Nicméně výzkumníci představili alespoň tři prozatímní závěry. Tím prvním je fakt, že nezáleží na tom, z jak odlehlé či negramotné komunity děti pocházejí. Všechny mají zjevnou schopnost naučit se ovládat sofistikované technologie. Druhým poznatkem je to, že technologie mou sloužit jako „samoučící“ prvky. A třetím, pravděpodobně nejvíce kontroverzním, je to, že poskytnout dětem takovou vzdělávací příležitost může být daleko více produktivní, než dát jim školní výuku. Místo drahého a nákladného budování škol by se tak možná lépe osvědčilo, distribuovat do chudých oblastí světa chytrá zařízení se vzdělávacími hrami.

Zdroj: http://www.ft.com/intl/cms/s/2/6a071e00-0db6-11e2-97a1-00144feabdc0.html#axzz28ZpfTUiM