Ředitelé k šablonám: „Je to náročné, ale stojí to za to“

Ředitelé, kteří odpovídali na naše otázky

Mgr. Jana Smetanová

Škola: ZŠ Pardubice – Polabiny, Prodloužená 283

Počet žáků: 581

Hodnota projektu: 2 797 850 Kč

Realizace od: 1. 4. 2011

Škola realizuje projekt zcela sama.

Mgr. Jaroslava Petráchová

Škola: ZŠ a MŠ Dubné

Počet žáků: 291

Hodnota projektu: 1 503 419Kč

Realizace od: 1. 9. 2010

Škola realizuje projekt zcela sama.

Mgr. Pavel Bílek

Škola: ZŠ Humpolec, Hradská 894, okres Pelhřimov

Počet žáků: 460

Hodnota projektu: 2 295 200 Kč

Realizace od: 1. 9. 2010

Škola realizuje projekt za administrativní pomoci společnosti Scio.

PaedDr. Jaroslav Hála

Škola: Fakutní ZŠ Olomouc, Tererovo nám. 1

Počet žáků: 578

Hodnota projektu: 2 743 464 Kč

Realizace od: 1. 9. 2010

Škola realizuje projekt za administrativní pomoci společnosti Scio.

S jakými očekáváními jste do projektu vstupovali? Jaké jste si na začátku dávali cíle?

Jaroslava Smetanová: Projekt je jedinečnou možností, jak zlepšit vybavení školy pro moderní formy výuky a zvýšit zájem dětí o učení. Cílem projektu bylo vytvořit ve škole podmínky, které dětem výuku zatraktivní a učitele povedou k inovacím při přípravě hodin.

Jaroslava Petráchová: Naše očekávání i cíle byla zlepšení situace školy v oblasti financí. Tedy možnost modernizace školy po stránce technické /především ICT/ a v možnosti nákupu moderních pomůcek, učebnic.

Pavel Bílek: Projekt jsme uvítali jako jednu z možností dalšího komplexního rozvoje naší školy po stránce materiální i rozšíření poznatků o nových metodách a formách práce ve vzdělávacím procesu. Věděli jsme, že chceme podpořit všechny oblasti vzdělávacího a výchovného procesu, ale určité priority jsme si stanovili. Cílem bylo zkvalitnění výuky a vytvoření lepších podmínek pro dosažení většího studijního pokroku ze strany žáků.

Jaroslav Hála: Prvořadým cílem zapojení do projektu bylo zvýšení kvality výuky, zejména u žáků vyžadujících zvýšenou péči. Dalším cílem bylo dovybavení učitelského sboru – notebooky, literatura a další pomůcky. Třetím cílem bylo zlepšení technického vybavení školy – interaktivní tabule, dataprojektory apod.  

Jak se na projekt ze začátku dívali vaši učitelé? Byl problém je motivovat, aby se zapojili?

Jaroslava Smetanová: O projektu jsme hovořili od chvíle, kdy se objevily první informace. Projekt jsem připravila naší škole na míru. Vyučující se hlásili dobrovolně a mohli si vybrat z nabídnutých šablon. Předem jsem jim vysvětlila, co bude práce obnášet, jaké vybavení škola získá i jaká bude jejich finanční odměna za připravené a ověřené materiály. Celkem v projektu pracuje 78% učitelů, včetně celého vedení školy. Na přípravu jsem si vyčlenila dostatek času, všechny materiály jsem učitelům připravila dopředu jako vzorové a všechny postupně školím, aby si mohli výukové materiály připravit, aby uměli vyplnit záznamové archy i třídní knihy. 

Jaroslava Petráchová: Všichni jsme sledovali dostupné informace o projektu, diskutovali jsme, kritizovali jsme.

Problém s motivací nebyl, pedagogický sbor je aktivní, tvůrčí, pracovitý.

Pavel Bílek: Většina pedagogů byla spíše plna očekávání a s motivací k zapojení nebyl u většiny z nich žádný problém. Samozřejmě nezbytnou podmínkou bylo řádné vysvětlení všech aspektů projektu vedením školy a široká diskuze o mnoha otázkách, které projekt nabízel.

Jaroslav Hála: Po prostudování všech dostupných materiálů  a  vysvětlení od vedení školy nebyl problém učitele motivovat, všichni pochopili, že zapojení do projektu přinese všem určitý zisk – žákům, učitelů i škole samotné.

Jak vnímají učitelé projekt teď?

Jaroslava Smetanová: Většina z nich se připravuje už během prázdnin a podle potřeby jim poskytuji konzultace. Mnozí učitelé se na projekt těší, protože jsme zakoupili 17 nových interaktivních tabulí.

Dosud jsme měli pouze 4 a střídali jsme se podle rozpisu. Jakmile jsme se s nimi naučili pracovat, už to bylo málo a zjistili jsme, že mít tabule přímo ve třídách nám usnadní práci. Díky penězům z projektu jsme si toto vybavení mohli dovolit. Pravdou je, že některé kolegyně se nové techniky trochu obávají, ale tak je to u každé nové věci, která do školy přichází.

Jaroslava Petráchová: Všichni aktivně pracujeme.

Pavel Bílek: Vnímají ho jako náročný, ale pro školu jednoznačně přínosný především v oblasti vytváření vzdělávacích materiálů a individualizace výuky.

Jaroslav Hála: Po roce zkušeností nejsou problémy v rámci individualizací, ale ti, kteří pracují na materiálech, jsou společně s vedení roztrpčení neustálými změnami a upřesněními ze strany MŠMT. Odpovědi pracovníků ze začátku projektu se značně liší od informací v současné době. Tato skutečnost učitele příliš nemotivuje k další práci.

A teď, jak vnímáte projekt vy osobně? Jaký největší přínos bude mít pro vaši školu?

Jaroslava Smetanová: Z mého pohledu je projekt pro školu velkým přínosem. Bez evropských peněz bychom nikdy nezískali takové vybavení, které jsme mohli pořídit. Inovace ve vyučování považuji za nesmírně důležité, abychom naše žáky zaujali a vytvořili jim atraktivní podmínky pro výuku.  Protože chceme být učící se školou, je projekt i jedinečnou příležitostí pro osobnostní rozvoj učitelů. Učí se pracovat s novými programy, musejí se zdokonalit při práci s počítačem i interaktivní tabulí, inovují své vyučovací postupy a rozšiřují nabídku pro žáky i rodiče.

Jaroslava Petráchová: Věci, které vnímám negativně, jsou rozbujelá administrativa, byrokratismus, neinformovanost, nepřesnost apod. Kladně naopak hodnotím: poměrně velký objem finančních prostředků, který opravdu můžeme využít k  modernizaci vyučovacího procesu

Pavel Bílek: Podobně jako učitelé. Navíc si myslím, že řadě pedagogů pomáhá a ještě pomůže projekt rozšířit možnosti v oblasti metod a forem práce, přístupu k žákům, apod. Na druhé straně musím zdůraznit, že více než 80% našich učitelů způsob práce, který mohou využívat díky projektu, uplatňovali i v době, kdy jsme do projektu ještě zapojeni nebyli. Zanedbatelný není ani přínos zlepšení materiálního vybavení především v oblasti ICT.

Jaroslav Hála: Ve všech ohledech se ztotožňuji s učiteli. Již v polovině doby projektu mohu konstatovat, že u tříd kde došlo k dělení v rámci individualizace, bylo dosaženo význačného pokroku v upevňování vědomostí a znalostí u všech žáků, zejména však u žáků s vyučovacími nebo výchovnými problémy.

Jak hodnotíte komunikaci MŠMT ve věci programu EU peníze školám? Jakou jste dostávali/dostáváte podporu ze strany MŠMT, případně jeho podřízených organizací?

Jaroslava Smetanová: Na všechny své dotazy jsem dostala odpovědi z informačního centra esf@msmt.cz, i když některé byly velmi vágní a nepomohly mi. Využila jsem semináře pro žadatele i pro příjemce, které pořádal NIDV v Pardubicích, a tam jsem si některé informace upřesnila.

Vadí mi, že jsou po škole vyžadovány monitorovací indikátory, které neuvádí příručka pro příjemce a projekt je složitější, než bylo původně avizováno.

Jaroslava Petráchová: Hodnotím ji jako velmi podprůměrnou.

Pavel Bílek: Veškeré informace jsme si získávali sami ze stránek MŠMT prostřednictvím internetu. Jinak jsme nikterak zvláštní podporu ze strany MŠMT nepociťovali. Velice oceňujeme jakoukoli metodickou i praktickou pomoc ze strany námi zvoleného placeného zprostředkovatele – společnosti SCIO.

Jaroslav Hála: S MŠMT přímo nekomunikujeme – máme smluvně zajištěnou zprostředkovatelskou organizaci SCIO . Samozřejmě učitelé i vedení školy pravidelně sleduje www stránky. Je škoda, že i zde dochází informačním nepřesnostem a úpravám podmínek projektu.  

Jaké faktory jste zvažoval/a, když jste se rozhodoval/a, zda se o projekt postaráte vlastními silami nebo zda využijete placenou zprostředkovatelskou pomoc?

Jaroslava Smetanová: Rozhodující pro mě byla odpovědnost, kterou jako ředitelka školy za projekt nesu. Musela jsem si projekt nastudovat, musím umět svým učitelům poradit a musím mít všechny náležitosti v pořádku. Žádná zprostředkovatelská organizace ze mě tuto zodpovědnost nesejme, a protože jsem zvyklá odpovídat za svoji práci, řídím projekt sama.

Pavel Bílek: Rozhodnutí bylo na základě jediného faktoru. Tím byla a stále je značná vytíženost všech pracovníků školy každodenní prací a plněním náročných úkolů spojených se vzděláváním žáků a dále narůstající administrativa. Proto jsme volili druhou možnost, tedy placenou pomoc.

Jaroslav Hála: Pro zprostředkovatelskou pomoc jsme se rozhodli z důvodu plného vytížení vedení i učitelů jinými pracovními povinnostmi. Dalším faktorem byl předpoklad, že zprostředkovatelská organizace bude mít možnosti porovnání jednotlivých škol a tím i rychlejší odstranění případných nepřesností zejména v části inovací.

Jak hodnotíte vaše vytížení kvůli práci na projektu? Může si ředitel školy dovolit věnovat se projektu naplno?

Jaroslava Smetanová: Projektu věnuji mnoho hodin i během prázdnin. Nastavila jsem ho tak, abych měla všechny administrativní i organizační záležitosti včas připravené a od 1. září jsme mohli začít ověřovat připravené materiály. Nejtěžší pro mě bylo nastudovat příručku pro příjemce a díky nepřesné terminologii správně rozdělit materiály v jednotlivých šablonách.

Protože sama také budu materiály ověřovat, připravila jsem si celou sadu už o prázdninách, abych během roku měla čas na práce svých kolegů a abych jim také mohla poskytovat praktické rady.

Jaroslava Petráchová: Projekt je organizačně náročný a vyžaduje samozřejmě čas nad rámec běžné pracovní doby. Ale jsem zvyklá být ve škole víc, než jen 8 hodin, a tak se práce při řízení projektu neobávám.

Samozřejmě vytížení ředitele je obrovské, zodpovědnost za vše. Mně se osvědčilo vytvořit organizační strukturu, delegování organizace, činnosti a kontroly na ped. pracovníky a všichni ped. pracovníci aktivně tvoří požadované materiály k šablonám. Jednotlivé části vede také metodik projektu.

Pavel Bílek: Při současném vytížení členů vedení školy si nikdo nemůže dovolit věnovat se naplno projektu. Podařilo se nám ale vytvořit tým pracovníků, kteří tvoří jakýsi poradní sbor ředitele školy včetně koordinátorů na obou stupních školy. Členové sboru jsou určitým spojovacím článkem mezi vedením a ostatními pedagogy. Úkoly se podařilo ve sboru rozdělit a takto se celkem daří práci spojenou s projektem zvládat.

Jaroslav Hála: Přesto,  že  část administrativy zajišťuje zprostředkovatelská organizace, řídí  projekt na naší škole 3členný tým složený z ředitele, zástupce ředitele a tajemnice. Pro kvalitní práci na projektu je toto složení optimální.    

Pokud byste znovu zvažoval/a, zda projekt zkusíte zrealizovat vlastními silami nebo se dohodnete na zprostředkování a pomoci – jak byste se rozhodl/a?

Jaroslava Smetanová: Rozhodla bych se stejně a zase bych si projekt řídila sama.

Pavel Bílek: Rozhodl bych se naprosto stejně, tedy pro placenou zprostředkovatelskou pomoc.

Jaroslav Hála: Úplně stejně jak jsme se rozhodli, to je s využitím zprostředkovatelské pomoci.

Je něco, co byste chtěl/a vzkázat středním školám, které se na podávání projektů připravují?

Jaroslava Smetanová: Chtěla bych školám projekt doporučit, protože při nedostatku peněz ve školství ho vidím jako jedinečnou příležitost pro zkvalitnění práce školy.

Jaroslava Petráchová: Vše dobře a rozvážně promyslet.

Pavel Bílek: Stojí za to do toho jít.

Jaroslav Hála: Je to jedinečná možnost jak zkvalitnit výuku na škole.

Filip Karel