Jak se ptát

Odborníci v pedagogice pokládají dovednost kladení správných otázek za důležitější než znalost správných odpovědí. Zvídavost, připravenost formulovat a klást otázky patří mezi důležité kompetence pro 21. století a učitelé hledají a nacházejí efektivní způsoby, jak studenty vést k osvojení této dovednosti, která je bude provázet po celý život.

Nejnověji o zkušenostech s kladením otázek v praxi informují nezávisle na sobě dva články, jejichž obsah v následujícím textu shrneme.

Učitelé ve dvou amerických školách využívají postupy QFT (Question Formulation Technique), které pomáhají studentům při vymýšlení otázek. Tato technika vznikla původně před 20 lety v rámci preventivního programu pro středoškoláky a jejich rodiče a dnes se využívá nejen ve vzdělávání, ale např. i ve zdravotnictví. Je použitelná pro každý věk, ve všech předmětech a v různých fázích pedagogického procesu.

Celý postup lze rozložit na šest kroků, které jsou samozřejmé a logické.

1. krok: Učitel uvede téma (shrne ve dvou větách historický moment, promítne snímek, přehraje dialog, hudbu apod., ovšem neklade otázku) a studenti reagují a vymýšlejí a formulují rychle řadu otázek k tématu

2. krok: Studenti tvoří otázky, otázky nejsou zpochybňovány ani zodpovídány, nediskutuje se, cílem je vytvořit co nejvíc otázek podle předem známých pravidel

3. krok: Studenti zdokonalují otázky, odliší otevřené otázky od uzavřených, převádějí jedny na druhé a naopak, diskutují o výhodách a nevýhodách obou typů

4. krok: Studenti vybírají tři ze svých otázek, na které se chtějí zaměřit, které jim nejlépe pomohou zpracovat téma

5. krok: Studenti spolu s učitelem naplánují další využití otázek (téma pro další hodinu, domácí úkol, projekt, apod.)

6. krok: Studenti s učitelem zpětně zhodnotí svůj postup a lépe si osvojí jednotlivé prvky

Učitelé, kteří metodu QFT používají, pozorují větší zapojení studentů do výuky, lepší spolupráci ve třídě a zároveň se vyrovnávají i se změněnou rolí učitele: už to nejsou oni, kdo klade otázky, ale studenti.

Rovněž Kamala Mukunda, psycholožka a učitelka z Indie a autorka knihy s názvem „Na co ses dnes zeptal/a ve škole?“ považuje kladení otázek za mnohem důležitější než odpovídání. Ve své knize se zamýšlí nad tím, jak funguje dětský mozek při přijímání a zpracovávání různých konceptů, a nad tím, jak můžeme dětem pomoci tyto koncepty pochopit. Uvádí své zkušenosti s využitím analogií a modelů z běžného života. Velký důraz klade na morální výchovu, na to, jak probírat etické otázky ve třídě, na vytváření bezpečného školního prostředí. Všechny její poznatky  a myšlenky jsou založeny na praktické zkušenosti – její vlastní i zkušeností dětí, rodičů a dalších pedagogů.

Pravidla pro tvorbu otázek

• Vymysli co možná nejvíc otázek (alespoň 10-15)
• Nezdržuj se odpověďmi, analýzou nebo hodnocením otázek
• Všechny otázky zapiš – i takové, kde jedna otázka vede ke druhé
• Nehledej jiné formulace, nerediguj otázky
• Stanov priority: vyber si 3-4, které chceš dále zkoumat
• Zkus rozvětvit otázku: vyber jednu z otázek z předešlého bodu, vymýšlej k ní další otázky
• Přeměň uzavřené otázky na otevřené
• Všechna konstatování proměň na otázky
• Znovu stanov priority: vyber 3-4 otázky z nového seznamu, kterými se budeš dále zabývat

Více v angličtině: http://www.hepg.org/hel/article/507