O maturitách v Německu

 Co mají maturity společného s dálnicí? Jeden podnět: v Česku je maximální povolená rychlost 130 km/h. Německu je (pokud není jinak značeno) rychlost neomezená.

Ale vážně ... Chtěla bych vám německé maturity přiblížit, alespoň do té míry, do jaké to zvládnu slovy. A víte, jak dlouho mi trvalo, než jsem tenhle článek dala dohromady? Škoda mluvit... Kdybych si zavolala na pomoc syna, kvartána německého gymnázia, měli bychom ho hned. Trochu by surfoval na internetu, pak by si sedl na zem k psacímu stroji, co ho nedávno kdoví odkud přinesl, položil mi pár otázek pro rozjezd a bez zábran by se do toho pustil. Zatímco já přemítám dny a týdny.

Ve Spolkové republice Německo má každá země jinou maturitu. V posledních letech se však vláda ve všeobecném zájmu kloní k tomu, aby byla úroveň škol a tedy i závěrečných zkoušek velkoplošně srovnatelná (maturant ze Saska může mít například problém, aby byl akceptován v Bavorsku, což v protikladu ke sjednocovacím politickým tendencím německé vlády působí poněkud tristně). Pokud tedy pojednávám o maturitě z němčiny, vycházím z větší části z bavorského modelu, ale jen protože jej mám nejvíc „po ruce“ - ve srovnání například s modelem saským, hamburským nebo braniborským se na podstatě nic nemění.

Maturita z mateřštiny na bavorský způsob

Maturita z mateřštiny na bavorském gymnáziu probíhá písemně. Studenti si mohli minulý rok vybrat témata z pěti oblastí: poetický text – lyrika, poetický text – drama, poetický text – próza, srovnávací rozbor „věcného“ textu (zpráva, komentář, glosa, interview, recenze/kritika) nebo vytvoření informujícího textu s pomocí podpůrného materiálu, posouzení „věcného“ textu s následující diskuzí (možno též volnou formou).

Student či studentka se mají orientovat v textu; vyhledat klíčová místa; hledat spojení mezi klíčovými místy, hledat hlavní vodítko, pochopené reflektovat.

Zadání mohou být například taková:

Důstojnost žen /Würde der Frauen/ (1800)

Friedrich Schiller (1759 - 1805)

Vyvoďte, odhalte a interpretujte následující báseň v souvislosti s jejím literárně-historickým pozadím! Vycházejte z vámi formulovaného textu a obraz ženy v této básni porovnejte s obrazem ženy v jiném literárním díle.

Následuje text básně, pod textem šest vysvětlivek u obtížnějších pojmů.

Němčina, kterou mluví opice

Ten, kdo chce zachránit německou řeč, by měl vědět, čím tato řeč je a co umí

Thomas Steinfeld

(80 řádkový novinový článek, především o anglicismech v němčině.)

1. Analyzujte, jakým způsobem autor pomocí argumentů rozvíjí své stanovisko. Zohledněte při tom zvolené jazykové prostředky.

2. Vyložte na základě výsledku vlastního rozboru, zda je nutné němčinu zachraňovat.

Stanovený čas pro písemnou práci je v jednotlivých zemích odlišný, mezi čtyřmi a pěti hodinami (v Bavorsku 270 minut), požadovaný rozsah se zadává pouze u některých textů, např. u těch, které vyžadují redakční normu (1 000 slov atd.), jinak není stanoven.

Jak jsou na tom ve srovnání čeští studenti? Mají 90 minut, aby napsali 250 slov např. na téma: Literatura otvírá dveře do jiných světů nebo musí v té době přijít na to, co má reportáž společného s nonverbální komunikací. Trápí se nad didaktickým testem u otázky, jestli se ministerstvo píše v jedné dané větě s velkým nebo malým písmenem, případně mezi tím s oroseným čelem počítají, kolik veršů má zadaná báseň, a hledají v ní oxymorón.

Koncepce maturity: primární standard a možnost nápravy, přesná a veřejná kritéria posuzování

Za jistých okolností sestává celá maturita z německého jazyka z výše uvedeného zadání. Zvládne-li student/ka písemnou část, má vyhráno. Pokud pohoří, má možnost uvést leccos na pravou míru v ústním kolokviu, které je, prakticky viděno, účinným záchranným lanem a jehož průběh je (novinka z minulého roku) hodnocen stejným počtem bodů jako písemná zkouška.

Diskuzi na nám známé téma „centrální hodnocení“ není třeba vést, práce jsou posuzovány na základě jasných a pevně daných kritérií. Tato kritéria jsou veřejná, za každým zadáním se podrobně popisují požadavky a očekávaná úroveň práce, pokud má zadání dvě části, pak se stanovují kritéria k oběma částem.

Dodržování pravopisu je důležitá podpůrná funkce, ale nikoliv cíl

Zkušenému češtináři je po pročtení tohoto popisu jasné, jaké cesty k takové maturitě vedou. Ví, že jsou to cesty, které se od počátku zdolávaly jinak, že, metaforicky řečeno, barvy se na obraz nanášely promyšleně, podle rázné skici, která však i ve svých pevných obrysech skýtala mnoho prostoru k tvořivosti. Češtinář také může přemítat: „No bodejť... germánské jazyky...  jejich morfologie je proti té naší směšná a pravopis můžou shrnout na pár stránek. To pak zbude času na tvorbu!“ Aspoň tak nějak jsem si to omílala v hlavě já a dělám to doposud. A ať se mé myšlenky vydají kterýmkoliv směrem, vracejí se vždycky ke zjištění, že nejde o kvantitu látky (např. o vyjmenovaná slova, složitou deklinaci, atd.), nýbrž o postoj k věci.

Tam, kde je doma němčina, se pravidla od samého počátku (na základní škole) formulují jinak než u nás, například takto: „Dodržování pravopisných konvencí slouží rychlé a lepší čitelnosti textů. Jejich osvojení je proto důležité; pravopis by však neměl považován samoúčelnost, nýbrž by měl plnit podpůrnou funkci.“  (Vzdělávací standardy pro výuku německého jazyka na základní škole, Svobodné a hanzovní město Hamburk, 2011). Nebo: Žáci... „zkoumají a porovnávají způsoby psaní a přemýšlejí o nich. Porovnáváním, vyhledáváním ve slovníku a používáním pravidel se dopracují ke správnému způsobu psaní. Rozvíjejí cit pro psaní a vlastní zodpovědnost za své texty.“ (Usnesení z konference Ministerstva kultury, Svobodný stát Bavorsko, 2004).

Hodnocení? Důkladná analýza a doporučení pro žáka

V hodinách mateřštiny se od samého počátku pracuje z velké části s vlastními texty. Na učitele to klade velké nároky, mimo jiné v tom, aby dokázali práci svých studentů hodnotit a dobře je vést. Toto hodnocení následuje za docela běžným domácím úkolem v tercii (šlo o práci s textem od Uweho Timma; jedna stránka textu, půl stránky jeho hodnocení):

1. Odděluj důrazně všechny části textu odstavcem.

2. Odpovídáš sice na všechny W-otázky (wer, wo, wann, was? Kdo, kde, kdy, co?), ale  

    ne na otázky týkající se další výstavby: Na jaké obsahové části je možné text rozdělit?

    Co děti objevily – ohrožení krále z Albánie neznámými – uvěznění a propuštění  

    Jutty a Benna?

3. Text má nedostatky:

- protože stavíš nedůležité na stejnou úroveň jako důležité

- protože jej formuluješ jen větnými řadami, a ne větnými konstrukcemi

- protože nepíšeš o tom, jaké důvody a motivy postavy mají.

  Napiš, prosím, text ještě jednou a lépe.

   Beng!... :-) A třeba ještě dvakrát...

V písemných pracích (tím mám na mysli jakýkoliv písemný projev) se samozřejmě přihlíží k tomu, jestli jsou v textu pravopisné chyby, pravopis je také součástí hodnocení, stojí však s odstupem až na druhém místě. Komentáře k rozsáhlejším písemným pracím jsou velmi detailní a některé by byly hodny otištění v odborné literárním periodiku.

Zkušenému češtináři je to jasné... a pokud ve svých úvahách dojde k tomu, jaké nasazení je při takovém způsobu práce třeba, samozřejmě mu přijde na mysl skutečnost, že německý učitel, zvláště gymnaziální, je jedním z nejlépe placených v Evropě a určitě i na světě. Tomu odpovídá i velký tlak a požadavky, které se na něj kladou, a jeho práce pak má a zákonitě musí mít jinou dynamiku.

Uplatnit studentovo vědění, nikoliv nachytat ho při tom, co neví

U maturity z mateřského jazyka jde o samotný vztah k mateřštině: možno se domnívat, že tak velký národ si s péčí o svou řeč nemusí lámat hlavu. Tak to ale není. Němčina dodnes trpí traumatem svých mluvčích, kteří se za svou řeč po válce hluboce hanbili a užívali ji, zvláště v mezinárodním styku, jen s rozpaky. Navíc se následkem Marshallova plánu do Německa snaží po mnoho desetiletí vtěsnat angličtina (s agresí související s pokusy o amerikanizaci zdejšího ekonomického potenciálu).

Bylo by dobré si připomenout, jaké jsou požadavky české státní maturity podle oficiálního webu Nová maturita: “Cílem písemné práce ověřit, zda žák dokáže napsat souvislý, myšlenkově ucelený a strukturovaný text, zda se v něm dokáže vyjadřovat v souladu s jazykovými normami a zda umí funkčně nakládat s jazykovými prostředky. Důležité je také to, jak se žák dokáže orientovat v komunikační situaci nastolené v zadání písemné práce.“ Z této formulace jsem vyčetla, že je třeba napsat text bez zaškobrtnutí a pravopisných chyb. A také je dobré neztratit přehled.

Po letech učitelské praxe se nemohu zbavit přesvědčení, že svou mateřštinu ve škole používáme jako otěže. Otázky maturitního didaktického testu na mě dělají dojem, že hlavním bodem programu je nachytat studenty při nevědění. Zatímco v sousední variantě maturit jde o to, aby se maximálně uplatnilo studentovo vědění.   

Když si čtu Standardy pro výuku českého jazyka, působí na mě jejich formulace jako jednosměrné vlnobití alibistických požadavků: všechno, co se do nás roky tlouklo, budete vy také umět. Na jednu stranu očekáváme, že děti budou „rozvíjet pozitivní vztah k mateřskému jazyku a chápat jej jako potencionální zdroj pro rozvoj osobního i kulturního bohatství, ... individuálně prožívat slovesné umělecké dílo... a rozvíjet emocionální a estetické vnímání“ atd. (RVPZV, 2010).  Na druhé straně direktivním způsobem, jakým jim mateřštinu předáváme, je zbavujeme zodpovědnosti za vlastní jazyk, zodpovědnosti, kterou by děti rády a ochotně převzaly ve smyslu: člověk roste se svými úkoly. Přísně a nekompromisně jim vytyčujeme a tím zužujeme prostor pro vlastní vyjadřování.  

Němčinář v Německu vesměs ví, že „hranice mého jazyka jsou hranicemi mého světa“ (L. Wittgenstein). Velká část němčinářů také vyrostla a vzdělávala se v duchu dlouholeté demokracie. Ale češtinář to ví zrovna tak a demokracie je u nás také.  I když poněkud mladší a neohrabanější…

A jak je to s tou dálnicí? V Česku je maximální povolená rychlost 130 km/h. Německu je tatáž rychlost doporučená, avšak (pokud není jinak značeno) není omezená. V případě nehody má větší zodpovědnost řidič, který jel vyšší rychlostí. Téma k úvaze: ve které zemi jsou podle vás v průměru lepší řidiči?

Odkazy:

Podrobnosti k zadání bavorské maturity, včetně ukázkových úkolů je možné si prostudovat na internetu:   http://www.isb.bayern.de/isb/index.asp?MNav=6&QNav=12&TNav=1&INav=0&Pub=1329.

Instrukce k hodnocení maturity z německého jazyka: http://www.bildung.sachsen.de/ppdf/2012_04_Deutsch_Muster.pdf.

O smyslu české státní maturity na jejím oficiálním webu:

http://www.novamaturita.cz/pisemna-prace-1404033214.html

Kateřina Lepičová, Dachau

O autorce: Překládám knížky z němčiny do češtiny a vnímám obě řeči, jako by to byli dva lidé, z nichž jednoho znám krátce, druhého už dlouho, každého mám jinak ráda a ráda mám oba. V roli „češtinářky“ mám samozřejmě sklony poměřovat nejen vlastnosti obou jazyků, ale také způsob, jakým s mateřštinou zachází její uživatelé, tedy i to, jakým způsobem je předávána dětem ve škole. Když ke své dvojjazyčné situaci přimíchám vlastní několikaletou učitelskou praxi, občas se mi podaří spatřit něco, co někdy zůstává neodhaleno.