Jarka z Kambodže

Jarka by chtěla být lékařka, stejně jako její o mnoho starší sestřenice. Kouká jí to z očí a je skálopevně přesvědčená, že lékařkou bude. Ještě před třemi lety přitom byly její vyhlídky stejné jako u tisíců chudých sirotků v Kambodži, jestli se něčemu takovému dá vůbec říkat vyhlídka.

Za svých dosavadních třináct let života toho Jarka prožila tolik co málokdo za dlouhý život. Narodila se českému otci, který, když jí bylo osm měsíců, tragicky zemřel při autonehodě. České jméno a občanství, a později také neobvyklý odstín vlasů, bylo to jediné, co odkazovalo k jejímu původu. Žila v tropickém pásmu na pomezí Kambodže a Vietnamu a její život sestával z dětské práce, péče o mladší sourozence, bití a častého přesouvání se z místa na místo, což si většina lidí vlastnících české občanství dokáže jen těžko představit.

Jarčina rodina v ČR se snažila o její repatriaci, ze strany rodiny její matky ale byly vznášeny neakceptovatelně vysoké požadavky na „odstupné“. Na existenci

Jarky se na téměř deset let zapomnělo.

Až před čtyři lety se stalo, že se o Jarce dozvěděla sestřenice Jarčina otce, matka čtyř vlastních dětí. Rozhodla se, že Jarku do ČR dostane.

Po třech letech enormního úsilí, které bylo potřeba vynaložit na překonávání mnohdy absurdních a nepochopitelných překážek při přesvědčování českých úřadů a na mnohdy zoufalou snahu vypátrat Jarčinu rodinu a dohodnout s ní podmínky předání Jarky do ČR, se to i s velkým podílem štěstí a náhody podařilo. Jarčina teta souhlasila i s tím, že Jarčině rodině vyplatí nemalé finanční odstupné.

A tak je Jarka od června 2011 v České republice. Poprvé v životě měla vlastní postel, vlastní hračky, poprvé viděla ledničku nebo vysavač. Své tetě říká mami. Ve dvanácti jí začalo dětství.

Když přijela, uměla vietnamsky, khmérsky a obstojně anglicky. Česky uměla říct jen „ahoj“, naučila se to těsně před odletem. Ve škole strávila během svého života asi tři roky, dost, aby se naučila číst, psát (latinkou i khmérskou abecedou) a zvládat základní počty. Dost málo na to, co je v jejím věku považováno za standard podle českých měřítek. A hlavně musela zvládnout pro ni úplně cizí jazyk.

Jarka ví, že ji v životě potkalo neuvěřitelné štěstí a moc si toho váží.  Prvních pár měsíců se učit česky, aby vůbec mohla do školy. Zvládla rozdílové zkoušky pro čtvrtou třídu české základní školy a až na občasný boj se svou novou mateřštinou skvěle prospívá. Ví, že vymohla být lékařka, musí studovat a musí být dobrá. Chce se hlásit na víceleté gymnázium.

Společnost Scio poskytla Jarce přípravu na přijímací zkoušky, aby svůj nesporný handicap měla příležitost vyrovnat.

Pro ty, které Jarčin příběh zaujal. Jarka má v Kambodži ještě další nevlastní sourozence, kteří se nyní, bez jakéhokoliv zázemí a péče, pohybují na hraně samotného přežití. Zkuste si představit, jak vypadá takový kambodžský

sirotčinec a co tam děti musejí zažívat.

Na pomoc Jarčiným sourozencům a dalším dětem vznikla nadace Děti Kambodži. Pokud byste se chtěli podílet na pomoci, více informací najdete na www.sosdetikambodzi.cz.

Bohumil Kartous