Polsko skóruje ve vzdělávání

Lepší než USA i Norsko, přičemž utrácejí daleko méně

Závěry šetření PISA ukazují zajímavou věc. Ačkoliv v Norsku či v USA investují do vzdělávání více než dvakrát více prostředků, polští žáci jsou buď stejně dobří nebo lepší než ti jejich. Podle Michala Federowicze z polského Institutu pro výzkum ve vzdělávání sahají kořeny dobrých výsledků ve vzdělávání do 80. let, kdy se v Polsku, po pádu Solidarity v roce 1981, za jejíhož aktivního působení byly – jak říká Federowicz – vzdělaní lidé potlačováni, společnost obrátila ke vzdělávání a s příchodem demokracie v roce 1990 se uvolnil velký apetit po ekonomických a kulturních změnách. Ten byl následně převeden na potřebu lepšího vzdělání.

V čem tkví úspěch? Změny struktury vzdělávacího systému

Polsko s v prvních letech demokratizace vyrovnávalo zejména s tím, aby zbavilo vzdělávání ideologického nánosu a s reformou tzv. „sovětského kurikula“. Teprve první výsledky z PISA na konci devadesátých let poukázaly na to, v čem vězí velmi důležitý problém: polovina školní populace ukončovala své všeobecné vzdělání v 15 letech. Následkem toho, jak dokládá Federowicz, tyto děti zapomněly téměř vše, co se naučily na základní škole a navíc už nebyly schopné se téměř nic nového naučit.

PISA v roce 2003 se strefila přesně do ukončení prvního tříletého středoškolského cyklu, který vznikl rozdělením základní školní docházky do dvou odlišných stupňů. Ten druhý, tříletý, začíná na přelomu 12 a 13 roku dětí. Výsledky byly pozoruhodné a velmi potěšující: slabí žáci se stali lepšími a ti dobří se snažili být ještě lepší. Pozitivním zjištěním bylo, že zlom v tomto věku dal šanci mnohým žákům začít znovu a zbavit se stigmat dávných neúspěchů. Vytvořením 7 000 nižších středních škol došlo také údajně k profesionalizaci učitelů.

Vysoké školy to pochopily: nejsme už jen akademické instituce

Strukturální změnu doplnil vývoj nového kurikula, který je stále v běhu. Velmi významně se zvýšil počet studentů nastupujících na VŠ. Navzdory klesající porodnosti mají polské univerzity pětkrát tolik studentů než v roce 1999.  To přimělo vysoké školy, aby se přizpůsobily faktu, že studovat na ně přicházejí uchazeči s mnohem různorodějšími a rozdílnými předpoklady, než jen s těmi akademickými. Náměstek ministra školství a zároveň vysokoškolský učitel Zbygniew Marciniak k tomu říká: „Byli jsme zvyklí přijímat pouze 10 % nejtalentovanějších, z nichž jsme chtěli vychovat své následovníky ve výzkumu, a všechny studijní programy tak byly designovány. S masivním nárůstem přijatých přišla potřeba udělat změnu. Jedinou intervencí státu – vedle financí - je dobře postavený akreditační systém, který se ptá: ‚Co slibujete svým studentům?‘ a ‚Jak vysvětlíte skutečný přínos vzdělání?‘. Zbytek je na školách samotných.“

Reformy v Polsku pokračují. Vedle decentralizace a přenosu odpovědnosti na nižší samosprávné celky stát podporuje i zajímavé vzdělávací programy. Je to například systém Digitální školy, který poskytuje elektronické knihy dětem v 380 školách. Systém, který je vítán všemi příznivci otevřeného vzdělávání, vyšel z dohody mezi vládou, vydavatelstvími a dalšími zainteresovanými.

Převzato: http://www.bbc.co.uk/news/business-18151512

bob