Budeme po maturitě lépe přemýšlet?

Nyní se nabízí otázka, které schopnosti a znalosti státní maturity zkouší a požadují od studentů. Pohled do vzorových testů a katalogů požadavků dává odpověď. Většina zkoušek jsou písemné testy (výjimkou budiž jazyky), přičemž v češtině máme literární rozbor, slohovou práci a gramatiku, v cizích jazycích porozumění a aktivní vyjadřování, ve společenskovědních předmětech znalosti, v matematice počítání a v přírodních vědách znalosti a výpočty.

Student, který projde státní maturitou, dostane papír, který potvrdí jeho schopnost analyzovat literární dílo, napsat slohový útvar, psát v souladu s pravidly  pravopisu, buď ovládat jazyk na určité úrovni nebo umět vyřešit matematický problém, případně znalost společenskovědních teorii anebo těch přírodovědných s tím, že určité problémy s pomocí matematiky vyřeší. Takový člověk v ideálním případě pokračuje ve vyšším studiu nebo praxi. Co může takový maturant své budoucí škole nebo zaměstnavateli nabídnout?

Co měří státní maturita

Pokud student dokáže analyzovat literární dílo, vypovídá to o jeho schopnostech kriticky číst, což je nutné v zaměstnáních, kde se pracovníci neobejdou bez čtení dokumentů (i na vysokých školách). Tvůrčí psaní je využitelné v málo profesích, nicméně ukazuje, že absolvent je kreativní a dokáže předat myšlenky v psané podobě. Pro komunikaci je stejně tak důležitý pravopis. Cizí jazyky jsou nutné už z toho důvodu, že česky hovoří jen dvanáct milionů lidí, a matematika je využitelná napříč obory, od lingvistiky až po genetiku, přičemž je také spolehlivým ukazatelem logického myšlení. Co ale prozrazuje znalost letopočtů, sociologických definic a směrů bez další aplikace? Takové znalosti se hodí na přijímací testy nanejvýš na několik vysokých škol, obzvlášť v dnešní době, kdy je jednoduché si definice najít během pár sekund na internetu a porozumět jim. Podobně jsou na tom přírodovědné předměty, ty ale využívají v testech řešení úloh za pomoci matematiky.

Existují země, které řešily týž problém a nakonec změnily vzdělávací strategii, například Velká Británie. Nelze tvrdit, že vše britské je perfektní, nicméně mnoho aspektů by se mohlo stát inspiracemi pro naše školství. Koneckonců nás Britové předbíhají v průzkumech PISA, konkrétně ve čtení s porozuměním a přírodních vědách.

Britský model maturit: poněkud jinak

Je dobré připomenout, že ačkoliv jsou britské zkoušky centralizované, existuje jich v Británii několik: A-levels v Anglii, Walesu a Severním Irsku, Highers s Advanced Highers ve Skotsku a Pre-U v Anglii, nový model vytvořený jako možná budoucí náhrada A-levels.

Největším rozdílem je organizace. A-levels a obě Highers se skládají v posledních dvou letech studia. (Pre-U je v tomto ohledu výjimka, všechny moduly z jednotlivých předmětů se skládají na konci.) V každém ročníku musí z každého jednotlivého předmětu projít minimálně dvěmi dílčími zkouškami. Struktura se u jednotlivých předmětů liší, nicméně v anglickém jazyce a literatuře najdeme psaní esejí a seminární práci. Cizí jazyky nejsou odlišné od našeho pojetí, neboť testují čtení, poslech, psaní a mluvení. Ve společenských vědách se objevují eseje, krom toho můžeme v dějepise najít seminární práce a srovnání dvou zdrojů a v zeměpise se využívají případové studie a eseje. V matematice dominují počty, ve fyzice, chemii a biologii řešení různých problémů spolu s praktickou zkouškou v laboratoři a často také seminární prací.

Co chybí státním maturitám

Zjišťujeme, že britské zkoušky chtějí po studentech něco trochu jiného než naše státní maturity. Existuje tam větší podíl odpovědí formulovaných vlastním způsobem, praktický výzkum a analýzy. Tím nechci tvrdit, že maturita nenutí studenty přemýšlet – na příkladech výše zmíněných jsme si to ukázali, navíc zde existuje profilová zkouška, kterou si každá škola vytváří sama, tudíž má možnost studenty přezkoušet i v těchto ohledech. Nelze však popřít, že současné společné maturity hodnotí jen určitý výsek učiva, který se student naučil (kde je experimentální projekt v přírodovědných předmětech?), a některé zkoušky žádný další posun v přemýšlení nepřinášejí (dějepis a společenskovědní základ). Právě proto, že se jedná o společný základ, je naším zájmem, aby byla maturita použitelná v celé své šíři – můžeme vynechat detaily, ale důležité je, abychom výslednou kostru brali jako nutné minimum, které všem bude stačit a na které budou mít všichni názor: „Ano, tohle má umět maturant.“ Můžeme toto říci o zkouškách, kde chybějí praktické moduly, vybírá se ze zadaných odpovědí a požaduje se pouze znalost teorie?

Ivana Recmanová, studentka University College London