Proč potřebujeme debatu o vzdělávání

Cesta do podprůměru

Je pravda, že ve srovnání se zeměmi OECD se výsledky českých žáků a studentů průběžně zhoršují. Podle dva roky staré studie společnosti McKinsey ještě v roce 1995 patřila Česká republika mezi sedm nejlepších zemí. V posledních letech ve většině mezinárodních šetření výsledky našich žáků klesají k průměru nebo podprůměru. Například v matematické gramotnosti patnáctiletých jsme země, kde došlo k největšímu zhoršení.

Co nám chybí

Proč to tak je? Pokud bychom soudili z mediálních vystoupení a veřejných anket, poměrně jednotný názor zní, že se příliš snižují nároky a učitelé by měli být přísnější. Ale už jen první podrobnější pohled do často zmiňovaných výsledků mezinárodních šetření PISA ukazují, že tak to není. Jsme zemí, kde je největší rozdíl mezi výsledky nejlepších a nejhorších. Máme pocit, že stačí si hýčkat elitu. Jsme zemí, kde děti učení mimořádně nebaví. Tohle přece nespravíme větší přísností.

Jedním z možných důvodů je, že v českém prostředí neexistuje sdílená představa o tom, jak vypadá kvalitní výuka. Mnoha rodičům, ale i některým učitelům není zřejmé, že hodnocení dětí má sloužit ke zlepšování v učení, ne jen jako trest za chybu. Nechápeme, že děti pocházející z různého prostředí se musí vzdělávat společně, protože v běžném životě také nežijeme a nebudeme žít odděleně. Pokud to chceme změnit, musí se o tom mluvit na veřejnosti stejně často jako třeba o důchodech nebo volbě prezidenta.

Víme, jaká nás čeká budoucnost?

Jak vypadala společnost a vzdělávání před 75,

50 a 25 lety? Asi se shodneme, že pokaždé jinak. Je tedy prakticky jisté, že vzdělávání se za dalších pětadvacet let opět promění. Víme, k jaké budoucnosti směřujeme? Zajímá nás to? Chceme to ovlivnit? Pak bychom měli o cíli té cesty debatovat, abychom jako dnes nedošli někam, kde se nám nelíbí.

Učitelé jsou praktičtí lidé, proto bývají k podobným debatám o budoucnosti rezervovaní. Musí řešit spoustu každodenních problémů. Jestliže jsme se ale dnes ocitli ve vzdělávání někde, kde být nechceme, je to možná i proto, že jsme si před dvaceti lety jasně neřekli, kam to vůbec chceme dojít. Tehdy nám připadalo, že naše školství je ve srovnání se světem výborné a stačí, když takové zůstane. Že to byl velký omyl, je dnes už jasné. Neopakujme stejnou chybu podruhé.

Co mohou pro debatu udělat učitelé

Nejčastější námitkou je, že dokud bude stát dávat na vzdělávání tak málo jako dosud, nezmění se nic. Ano, to je jistě věcná připomínka. Ale dokud nebudou politici vnímat, že vzdělávání je součástí každodenní mediální i veřejné debaty, dokud po nich nebude veřejnost chtít, aby situaci řešili, nikdy se neodhodlají k tomu, aby do něj více investovali a hledali řešení. I proto je veřejná debata důležitá a kampaň Česko mluví o vzdělávání jí chce dát startovní impulz. Uskuteční od 17. ledna do 31. června. 

Co pro ni mohou udělat učitelé? Kampaň se neobrací na ně, ale především na média a veřejnost, včetně té rodičovské. Přesto považujeme aktivní účast učitelů v debatě za důležitou. Právě proto, aby jí dali realistický rozměr, aby upozornili na příklady dobré praxe, které existují, ale veřejnost o nich často neví.

Navíc žádáme učitele, aby o kampani dali vědět ve svém okolí. Kolegům, rodičům, přátelům. Stačí jim vysvětlit, proč je taková debata důležitá, případně je odkázat na stránky www.ceskomluvi.cz, kde už se sami dozvědí víc.  Stejně dobré je přidat na stránky školy logo kampaně (k dispozici ke stažení v podobě „placky“ s nápisem My a Česko mluví o vzdělávání).  Ve školách dnes pracuje přes dvě stě tisíc lidí. To je dost velká síla na to, aby pomohla popostrčit debatu o vzdělávání na veřejnou a mediální scénu.

Příklady dobré praxe včetně odkazů na jiné texty či videa můžete vkládat přímo do diskuse nebo je posílat na adresu dobrapraxe@eduin.cz.

(kla)

Rámeček:

Hlavní hesla kampaně Česko mluví o vzdělávání

·        Věnujme šest měsíců debatě o tom, kam chceme ve vzdělávání dojít.

·        Mluvme o vzdělávání s těmi, s nimiž jsme o tom ještě nemluvili.

·        Pokud si ve vzdělávání nestanovíme cíl, jen obtížně budeme hledat cestu.

·        Hledejme způsob, jak zařídit, aby každý ministr a ministryně nezačínali znova od nuly.