ŘEDITELSKÁ ŠTAFETA: ŠKOLA PRO VŠECHNY, NEJEN PRO ELITU

Představujeme vám...
Mgr. Jiřina Klírová (1966), absolventka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích obor M-Bi učitelství pro 5.-12. ročník, absolventka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni obor učitelství pro 1.stupeň.

Dva roky učila na Základní škole v Ostrově nad Ohří, čtyři roky byla OSVČ v reklamě a marketingu, rok učila na malotřídní škole a od roku 1999 je ředitelkou základní školy a mateřské školy v Sadově, kterou postupně transformovala v Základní školu a mateřskou školu Regionu Karlovarský venkov. Mají tři pracoviště v Hájku, Sadově a v Otovicích - tři mateřské školy a dvě základní školy.
Je vdaná, má pět dětí.
Životní krédo: Nejtěžší je objevovat sám sebe a naučit se se sebou žít.

Záliby: Filozofie, rodina, sport
Co by řekli žáci? Nejspíš, že jsem spravedlivá a vstřícná.
Co by řekli rodiče? Snad, že se na mne mohou kdykoliv s důvěrou obrátit. Každý hodnotí zejména podle sebe, a tak je dobré s každým mluvit.
Co říkají kolegové? Jestli některý rok zažijeme klid. Já jim na to říkám, že až bude klid, tak nebude práce.

Jak vidíte svou školu?
Naše škola je neustále ve vývoji. V podstatě jsme vybudovali úplně novou školu bez jakýchkoliv tradic. Nyní tvoříme historii a vnitřní kulturu školy. Jsme jedineční v tom, že jsme škola zřízená svazkem tří obcí Region Karlovarský venkov a snažíme dokázat, že takto řízené školy v menších obcích mají svůj lokální význam a jsou ekonomicky udržitelné.
Jsem přesvědčená o významu školy pro obec a její komunitní život. A protože zároveň působíme ve třech obcích, je zde vidět význam pro místní mikroregion.
V naší škole nepodporujeme pouze vzdělávání, ale snažíme se hodně pracovat s osobnostmi dětí. Chceme, aby díky otevřenému a vstřícnému klimatu, které ve škole poznají, vyrostly v osobnosti s dostatečnou mírou sebedůvěry . Klademe důraz na vytváření společně respektovaných pravidel.
Osvědčuje se nám spolupráce s rodiči. Jakmile si společně porozumíme ve výchovných parametrech a požadavcích na dítě, máme vyhráno. Pak jsme schopni podepřít každý úspěch dítěte a poradit se i v případných neúspěších.
Jsem zastáncem toho, že ve škole má být s dítětem neustále pracováno. Pro mne je nepřijatelné přijmout model školy, která do dítěte pouze nalévá informace a dále se o něj nijak nezajímá. Jsem zastáncem menšího typu školy. Nesedí mi anonymita velkých škol a považuji ji za téměř zhoubnou pro harmonický vývoj dítěte. Pokud se totiž spojí anonymita velké školy a ne úplně vyvážené rodinné prostředí, pak máme zaděláno často na velké problémy. A jsem opravdu přesvědčená o tom, že jestliže dítě stráví většinu svého dne mimo rodinu právě ve škole, pak je nanejvýš vhodné, aby to bylo prostředí formující jak výchovně, tak vzdělanostně. A tím prosím myslím nejenom znalosti, ale i to, čemu se dnes přiznává velký význam, totiž podpoře emoční inteligence dítěte.
Jsme škola, která postupně vznikala několik let a nemáme zde pouze děti z místních komunit . V každé naší vesnici se proto spolupracuje s místními obyvateli po svém.
Jsme škola, která postupně vznikala několik let a nemáme zde pouze děti z místních komunit, proto se snažíme propojovat a spojovat veškeré aktivity v našem regionu. Pro školu získáváme peníze z projektů a dotačních titulů a neustále budujeme. To vše za velké podpory všech tří zastupitelstev.
Postupnou proměnou se nám daří vytvořit model školy fungující na vzájemném respektu a úctě mezi rodiči, žáky a učiteli.

Co byste poradila ostatním?
Budovat školu s jasnou vizí. Mít jasno v očekávání svých podřízených. Jak se říká sladit krok. Podle mého názoru jen vize, která je sdílená má šanci na úspěch. Pamatovat vždy na to, že bez týmu nejste nic. Podporovat svůj tým a stát za ním. Být otevřeným a vstřícným vůdcem ne pouhým šéfem.Nemyslet si, že všechno strhnu sám. Naslouchat a naslouchat a zase naslouchat. A hlavně myslet na to, že ryba smrdí vždycky od hlavy. Škola a klima v ní je vždy taková, jaké je její vedení.

Jak vybudovat a řídit úspěšnou školu?
Na tom není nic záhadného. Tak jako v každém jiném oboru. Pokud svou práci miluji a dělám ji s nadšením, pak se dílo daří. Pokud to tak není, nelze počítat s úspěchem. A pak je také dobré vědět, co si pod pojmem úspěšná škola představit. Neboť i to má mnoho významů a podob. Je škola úspěšná proto, že nabízí podpůrné prostředí pro každého žáka nebo je úspěšná ta, která vyrábí elity? Mnohem lehčí v dnešní materielně laděné společnosti je vyrobit školu elitní, na to přece každý slyší. To je přeci ten úspěch. My jsme se vydali cestou podpory všech nadaných, průměrných, i ne tak nadaných, nemocných i zdravých, chudých i bohatých. Mám za to, že pouze v této vyvážené komunitě jsme schopni vychovat zdravě myslící budoucí generaci, která má nejenom schopnost empatie, ale i zdravých podnikatelských a kreativních názorů s ohledem na bližního svého.

Chtěla jste už někdy své práce ze dne na den nechat? Pokud ano, co bylo příčinou.
Ano, už jsem zažila takové období. Byl to naprostý syndrom vyhoření. Věci se nedařilo posunout dopředu, stále jsem bojovala s předsudky. o škole zejména v Otovicích, kde jsme školu obnovili po jejím uzavření v roce 1975 a lidé zde neměli nejlepší vzpomínky na tu původní, nedařilo se dobudovávat a modernizovat prostředí školy tak rychle, jak by to růst potřeboval.
Naštěstí jsem toto období vyřešila po svém. Porodila jsem ve svých 40 a 42 letech dvě zdravé holčičky a nepřerušila práci. Takže s pomocí všech, včetně rodiny, jsem neměla na špatné myšlenky prostor.

V čele školy jste už 11 let. Který z těchto tisíců dnů byl pro Vás nejvýznamnějším?
Myslím, že to byl den, kdy jsme školu transformovali jako školskou právnickou osobu pod svazek obcí Region Karlovarský venkov. Bylo to nesmírné úsilí. Spousta práce navíc a mnoho bezesných nocí zajistit něco, co školský zákon umožňuje, ale naprosto absentují veškeré prováděcí vyhlášky a metodické pokyny.

Jak by ve Vašem podání zněla krátká zpráva o stavu českého školství v roce 2010?
České školství s naprostou přesností odráží stav české společnosti. Až bude česká společnost jiná, bude jiné i její školství. Je smutné, že země učitele národů se neustále podřizuje diktátu někoho. Filozofie a učení Komenského jsou pro mne stále živé a mám pocit, že je v Čechách a na Moravě nikdo nečetl. Proč taky.
České mozky necháme utéci do cizích zemí a teprve potom jim vzdáváme hold.
To se nezměnilo. Tak proč bychom si dnes měli vážit těch, kteří něco umí a dál se od nich učit a nedej bože, aby je stát podpořil, protože jsou dobří a mají co předat.

Čeho si vážíte na Vašich nejlepších učitelích?
Na svých učitelích si vážím toho, že svou práci dělají s láskou a poctivě. Mám radost, že nechtějí dokazovat, že jsou nejlepší, ale že si sebe váží. Každý je dobrý v něčem a každý z nich na sobě něco vylepšuje. To je snad to nejcennější. Vážím si toho, že se neustále vzdělávají a že dávají své práci více než musí.. Také si vážím toho, že osobnostně rostou a mají stále co předávat.


Co byste vzkázala ostatním pedagogům?
Prosím Vás buďte lidskými bytostmi a předávejte kromě znalostí tohoto světa také lidství. Uvědomte si, že sami jste lidé chybující a nikdo od Vás nečeká bezchybnost. Neočekávejte ji prosím od dětí a využijte chyb pro jejich rozvoj, ne pro jejich potrestání.