POSKYTNOUT PŘÍSTUP KE VZDĚLÁNÍ? DŮLEŽITÉ, JAKO PŘÍSTUP K VODĚ

Vy jste založili a vedete školu v Indii. Můžete čtenářům upřesnit kde a poskytnout také nějaké reálie pro lepší představivost tamního prostředí?
V roce 2006 jsme s přáteli založili Občanské sdružení Surya a od vzniku jsem tohoto sdružení předsedou. Cílem sdružení bylo vystavět v indické části Himálaje školu pro místní děti. V létě 2006 jsme se také dohodli s vesnicí Kargyak, s radou starších, že tam bude stát Surya škola a že vesničané pomohou s realizací. Napřed jsme udělali pokusný skleník který dodnes funguje a dokazuje funkčnost principů později aplikovaných při stavbě školy.
Vesnice Kargyak se nachází ve vysokohorské poušti ve výšce 4 200 m n.m.

Měli představitelé vesnice nějaké požadavky? Měli třeba obavy z toho, zda nedojde k narušení jejich autority?
Ne.

Jak se vlastně stane, že někdo pocházející ze západního světa jede do míst na odvrácené straně Země, aby tam umožňoval lidem přístup k často nedosažitelnému vzdělání?
Hodně jsme cestoval a pomáhal v různých rozvojových či humanitárních misích. Nakonec jsem se z přesvědčení, že se má pomáhat koncepčně a hlavně vzděláním, rozhodl pro tuto cestu. Pak jsou samozřejmě důležité projekty zajištění pitné vody a zdraví, ale primárně vzdělání.

Co vlastně vaše škola dětem v Kargyaku nabízí? Na co se ve výuce zaměřujete nejvíce?
Běžná výuka jako ve státních školách. S předměty navíc jako PC, konverzace v angličtině, Tibetština, environmentální výchova.

Jak se vám váš záměr daří? Co pro jeho uskutečňování představuje největší překážky?
Náš plán je šířit vzdělání, a to nejen prostřednictvím tradiční výuky, ale i konceptem našeho rozvojového projektu, kde je kladen důraz na konstrukci budovy školy, náplň výuky, zazelenění okolí školy i podpora tradičních řemesel.
Nejsložitější je pochopit mentalitu místních lidi. A sladit tak náš přístup k věci s jejich.

Důležití jsou nepochybně i rodiče. Podporují své děti v tom, aby mohly navštěvovat školu?
Ano podporují, dokonce si sami vymysleli sankce pro ty, co nebudou chodit. Za každou neomluvenou hodinu 50 rupií do školní kasičky.

Tato forma globalizace, která posiluje vyrovnávání rozdílů v kulturním handicapu, jde myslím přesně v duchu západního humanismu. Jak ji přijímají místní autority a místní veřejnost?
Zde bych rád v projektech pokračoval a i za cenu vysoké náročnosti bych rád dlouhodobě udržoval postup: Výběr různých terénů a lokalit, komunikace s místními lidmi, výběr správného místa (kde místní komunita chce spolupracovat na projektu), analýza prostředí, výběr vhodných technik a materiálů, výstavba vzdělávacího centra, ruku v ruce nábor personálu, za stálé spolupráce s komunitou, podpora ekologického přístupu i tradiční kultury.

Jak moc znamená pro místní vzdělání? Je známo, že Indie se stala zásobárnou mozků, ať už jsou to kvalifikovaní programátoři, lékaři a další odborníci, kteří pracují v západních zemích nebo pro západní klientelu. Je hodně znát, že si Indové možnost získání vstupenky do tohoto světa uvědomují?
Naším cílem není „rocket science” ale spíš to, aby se mezi místními lidmi mohl někdo stát doktorem, zdravotní sestrou, učitelem, inženýrem či právníkem. Tímto způsobem ať přímo či nepřímo ovlivní lidi žijící ve své vesnici a zlepší vyhlídky na zachování původní kultury, neboť to vězí ve vzdělání, pochopení a nalezení sebe sama v okolním prostředí.

A „neutečou“ následně ti, kdo získají základy vzdělání, za lepším. Vzdělání jim mimo jiné rozšiřuje rozhled a vědomí příležitostí...
Samozřejmě, ale budou mít volbu utéci stejně jako zůstat. Stejně jako mají teď, ale budou mít rozhled na to zvážit dopad svého jednání.

U dětí, které vaším prostřednictvím získají vzdělání, vidíte konsekvence tohoto osobního posunu v jejich reálném životě? Pomáhá jim vzdělání?
Samozřejmě, někteří již téměř úplně přebírají práci v obchůdcích svých rodičů, či si povídají v angličtině s turisty.

Když byste srovnal českého a indického žáka, dokázal byste najít nejvýraznější spojitosti a rozdíly?
České děti mají kolem sebe spoustu dalších vjemů, většinou nepoznali nedostatek či nepohodlí a to je samozřejmě v mnoha směrech ovlivňuje. Děti v horách znají to, co je nezbytné k fungování domu, starost o zvířata, nošení vody, orba, setba, pletí, sklízení, atd. = práce, ale v souladu s počasím přírodou. Pak je pro ně škola něco mnohem zajímavějšího než naše děti mohou chápat, místo které je pro Kargyacké děti jak UFO. Většina dětí si splní domácí povinnosti co nejdříve a pak přicházejí do školy i dvě hodiny před začátkem výuky (za svítání).

Nechcete nabídnout čtenářům nějakou formu spolupráce? Mohou se třeba české školy, čeští žáci nějak podílet na vaší pomoci?
Určitě vítáme zájem českých studentů. Pořádáme besedy na školách a některé školy či třídy se rozhodly podporovat vzdělání některých našich studentů „adopcí surya“, jindy nám třída pošle pár stovek na nákup míčů na fotbal a nebo pošlou jejich třídní video o tom jak žijí co dělají etc. Nejpřínosnější je finanční pomoc, jelikož samotná doprava, například knížek, do Indie je extrémně drahá, a proto je jednodušší je nakoupit přímo v podhůří, naložit na koně a odnést do vesnice je pak snadné.


Více na www.surya.cz.