V zahraničí jde daleko méně o známky a tituly …

Vaše společnost je na českých školách známá zejména ze dvou důvodů. Nabízíte program pro výuku psaní na klávesnici a každoročně pořádáte konferenci Inovace výuky. Co vás vedlo k tomu profilovat se v oblasti vzdělávání?

Byl to přirozený vývoj. Firmu jsem založil, když mi bylo 19 let, hned po dokončení střední školy. Sektor školství mi byl tedy logicky nejbližší. Ve srovnání s ostatními odvětvími jsem o něm věděl nejvíc. Viděl jsem příležitost v zefektivnění výuky, když poskytneme učitelům propracované metodické nástroje, na jejichž přípravu nemají sami čas ani prostředky. Dal jsem dohromady několik odborníků a s tímto konceptem jsme uspěli. Navíc oblast vzdělávání mě prostě baví.

Když už jsme u konference Inovace výuky, sama letos projde inovací. Můžete nám prozradit, co nového přinese?

Rozhodli jsme se udělat ji výrazně praktičtější než dříve. Během tří dnů nabídne v únoru příštího roku učitelům středních, základních i mateřských škol 300 workshopů a celou ji budeme organizovat jako rozvrh ve škole. Každá aprobace pak bude mít vlastní třídu. Účastníci tak získají řadu metodických podkladů a inspirací v hodnotě několika samostatných školení. Zachovány ale zůstanou také speciální sekce pro vedení škol, výchovné poradce, a další.

Vy sám máte se vzděláváním bohatou osobní zkušenost, studoval jste jak v České republice, tak v zahraničí. V čem vidíte největší rozdíly, které odlišují české školství od toho řekněme pokročilejšího?

Paušálně nepovažuji všechno v zahraničí za lepší. Třeba čínské školství rozhodně pokročilejší není. Když ale vezmu své zkušenosti ze západní Evropy a Ameriky, vidím největší rozdíl v přístupu. Daleko méně jde o známky a diplomy a daleko více o to, co se naučím. Ve Švédsku jsem z většiny předmětů dostal jen „prospěl“ nebo „neprospěl“. V Nizozemsku jsme vesměs všichni měli 7 nebo 8 (na hodnotící škále 5 až 10) podle pravidla, že 10 může dostat Bůh a 9 učitel. Další velký rozdíl byl v akcentu na týmové hledání řešení a obhajobu výsledku ve škole. Diskutovali jsme nejen s učiteli, ale i se spolužáky, kteří byli někdy tvrdší než sám učitel. Vazba na praxi byla vyšší. Odhadem polovinu věcí jsme se učili na rozboru případových studií. Myslím také, že významnou motivační roli hrál fakt, že jsme se učili věci, o kterých jsme věděli, že je využijeme v praxi.

Jednou z vašich podnikatelských aktivit je i navazování obchodní spolupráce s čínskými obchodními partnery. Sám dokonce v Číně studujete…

Studoval jsem, a to na univerzitě v Pekingu a obchodní škole v Šanghaji. Nyní se už učím jen mandarinštinu, na kterou mi zbývá stále méně času.

Jaký je Váš dojem z Číny? Hodně se toho napíše o čínském ekonomickém zázraku, už méně se mluví o rizicích a hrozbách. Zajímavá jsou například svědectví čínských studentů o tom, jak čínský dril dokáže spolehlivě zahubit kreativitu, tolik nutnou právě pro inovace. Jaký na to máte názor?

To mohu potvrdit, a to nejen ze zkušenosti z výuky, ale také z přijímání a proškolování absolventů. Viděl jsem třeba učit angličtinu, kdy za dvě hodiny nepromluvil jediný žák. Když chtělo vedení školy zlepšit výuku, nařídilo všem učitelům používat v hodinách PowerPoint. Výsledek byl komický a připomněl mi některé nesmysly našeho školství. Výuka na čínských školách je direktivní a zásadně frontální. Interakce žáků s učitelem či mezi sebou je nulová.

Kvalita školství se pochopitelně promítá do ekonomiky. Nejen že pokulhávají za Západem v oblasti vlastního výzkumu a vývoje, ale ten nedostatek invence je znát i na mnohem triviálnějších příkladech. Absolvent vysoké hotelové školy, kterého přijme západní hotelový řetězec, musí před nástupem absolvovat 6 měsíců intenzivního tréninku, aby byl schopen komunikovat s hosty a samostatně řešit vzniklé problémy. Není náhoda, že dobré reklamní agentury v Číně z principu nenabírají Číňany na pozice, kde je kreativita jedním z požadavků. My, když jsme před dvěma lety zakládali vlastní call centrum v Pekingu, najímali jsme studenty nejlepších univerzit ve městě. Chtěli jsme je naučit základním prodejním dovednostem, ale bylo to jako jít proti Velké čínské zdi. Po třech týdnech jsme to vzdali a nechali je našprtat se několik stovek otázek a odpovědí nazpaměť. Biflování šlo už snadno.