Finské tajemství chytrých dětí

• Vnímání učitelského povolání jako nezávislé, tvůrčí a prestižní profese.
• Pedagogické studium ve stylu „učitelství jako poslání“, vedené v duchu pedagogického výzkumu i praktické zkušenosti.
• Fakultní školy včetně středního stupně, podobně jako fakultní nemocnice v Čechách.
• Neselektivní školní systém.
• Školní lékař, obědy a doprava do školy autobusy z vesnic zdarma do ukončení střední školy.
• Začátek školní docházky ve 7. letech na bázi - nač ten spěch, uč se, když jsi na učení zralý.
• Důraz na herní a tvůrčí aktivity, zejména na prvním stupni ZŠ.
• Začlenění dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do normálních škol.
• Důraz na včasné odhalení případných potíží s učením, před tím, než se objeví problém.
• Pedagogický tým zaměřený na speciální pedagogiku v každé škole.
• Individuální přístup k dětem s vadami učení, či dětem s jazykovou bariérou.
• Důraz na navázání osobního a dlouhotrvajícího vztahu mezi pedagogem a dítětem.
• Zásada číslo 1: Udělej VŠE, co je potřeba, aby dítě uspělo, i za cenu práce navíc.
• Minimum domácích úkolů.
• Neexistující selekce, srovnávání či rozdělování dětí podle akademických dovedností v jakémkoliv věku.
• Neexistence státních, srovnávacích, plošných testů, kromě jedné zkoušky v posledním ročníku střední školy.
• Referenční, nikoliv direktivní osnovy, umožňující velkou míru svobody učitele při výběru co a jak učit.
• Podpora spolupráce, kreativity a inovativního přístupu učitelů k výuce.
• Méně přímé výuky, více práce s osnovami a přípravy na výuku.
• Formativní hodnocení žáků, zahrnující jejich přístup ke studiu a chování.
• Finská maturita – ylioppilastutkinto - je (kromě jazyků) jednoúrovňová, kde dobré výsledky dílčích zkoušek mohou kompenzovat nezvládnutí jedné dílčí zkoušky, profilové předměty jsou zkoušeny formou psané eseje, hodnoceny školou a kontrolovány státem.
• Decentralizovaný systém zřizovatelů škol zcela přenesen na lokální magistráty.
• Odbory vzdělávání od ministerstva po obecní úřady vedeny pedagogy a ne profesionálními politiky, či laiky.
• 14% nekvalifikovaných učitelů. (2005)
• Prestiž (ne odměna) učitelské profese srovnatelná s lékaři
• Nejméně času (dětí i učitelů) stráveného sezením ve třídě a naproti tomu nejlepší studijní dovednosti na světě
• o 30% levnější náklady na vzdělání jednoho žáka než v USA, 5,200 eur na studenta (2006)

Myslíte, že je toto u nás nemožné?

Bylo by ovšem potřeba zbavit se stereotypů z dob rakousko-uherského mocnářství a studené války a některých pomýlených nešvarů, jako například amerického a britského komoditního pohledu na vzdělávání s kvantitativně měřitelnými výsledky. Zdálo by se také nutným reformovat terciární pedagogické vzdělávání a zcela vyčlenit podnikatelskou a politickou manipulaci z rezortu vzdělávání.

Strávil jsem pouze dvě hodiny získáním výše zmíněných, volně přístupných informací na internetu, tudíž tyto informace musí být ministrům školství posledního desetiletí dobře známé.

Finsko je evropská země, počtem obyvatel zhruba poloviční v porovnání s Českou republikou, žádná asijsky vybičovaná kultura vzdělávání tvrdým drilem. Je to tedy otázka peněz či priorit?

Když máte problém a někdo Vám ukáže, jak lze ten problém prokazatelně vyřešit, uděláte něco úplně jiného, co evidentně nefunguje, proto, že to tak léta neúspěšně dělají v USA a Británii?

Pokud ano, jakou máte motivaci?

Anthony Tun

Převzato z Britských listů (www.blisty.cz)