Pryč se známkami, jsou tu odznaky (?)

Známky nefungují. Žáci a studenti na ně dřou, vybírají si předměty, ze kterých dobré známky dostanou snadno a všelijak jinak se snaží, aby dosáhli co nejvyššího skóre za co nejméně učení. V důsledku toho je hodnota vysokoškolských známek snížena až k bodu naprosté bezvýznamnosti - zvláště pro zaměstnavatele, kteří chtějí vědět, jací absolventi jsou pro svou práci nejlépe kvalifikovaní.

To je úhel pohledu, který žene kupředu experimenty se vzdělávacími odznaky. Odznaky, které jsou nabízeny především nově založenými internetovými firmami (start-upy), se podobají pestrým nášivkám ze skautských uniforem, jsou ale inspirovány hlavně počítačovými hrami. Stejně jako většina videoher nabízí hráčům způsoby, jak si často zvyšovat úroveň, aby je udržely nadšené, většina projektů se vzdělávacími odznaky zahrnuje odměňování za drobnější úspěchy, než je konečné absolvování kurzu.

Například v doplňovacím kurzu matematiky může být odznak udělen za zvládnutí určitého konceptu, ať už jde o „plochu povrchu“ nebo o „medián a modus“. Nebo by odznaky mohly certifikovat měkké dovednosti, které se většinou ve vysokoškolských kurzech vůbec neměří, jako je zapojení do spolupráce nebo dovednost klást dobré otázky.

Co kdyby školy nahradily známky odznaky?

Erin Knightová, vedoucí vzdělávacího projektu spuštěného Mozzila Foundation, která studentům poskytuje webovou platformu, kde mohou své odznaky vystavovat, tvrdí, že známky přesouvají cíle studentů ze samotného učení na získávání dobrého hodnocení: v sázce je toho příliš, pokud  je výsledek celého kurzu zúžen na jediné písmeno.

„Pokud řeknete lidem ve třídě aby blogovali, protože za to dostanou známku, udělají to“, řekla v nedávném rozhovoru v  podcastu The Chronicle, zaměřeném na technologie. „Ale druh interakcí a sdílení bude velmi odlišný, pokud lidé cítí, že jsou součástí komunity učících se a opravdu se chtějí podílet a chtějí k tomu sami něco říct.“

Jedním z klíčových benefitů vzdělávacích odznaků by mohlo být to, že jednoduše dávají najevo, co se ve třídě děje, a to formou, která vychází zaměstnavatelům více vstříc.

Na hlavním kampusu Purdue University, zkouší Bill Watson odznaky ve svém on-line kurzu. Vedle toho dává, v souladu s předpisy univerzity, i známky. Kurz, jehož předmětem je navrhování učebních systémů, nabízí studentů vzdělávání přehled různorodých vyučovacích stylů. Pan Watson, odborný asistent vzdělávacích technologií, říká, že studenti budou schopni během kurzu získat od osmi do desíti odznaků, přičemž každý odznak bude představovat klíčový učební cíl. Jeden odznak může např. říkat, že jeho držitel je kvalitní „facilitátor případových studií“, pokud prokázal, že umí aplikovat výukový model založený na případových studiích.

„Odznaky svým způsobem symbolizují moduly, z jejichž kolekce si vlastně můžete postavit vlastní titul“, říká. Purdue University například nenabízí titul v oboru vytváření video her, ale kdyby přešla na systém odznaků na celém kampusu, studenti by je mohli v relevantních kurzech získávat a prokázat později zaměstnavatelům, že se zaměřili na navrhování her. Jejich titul by přitom stále odrážel fakt, že vystudovali počítačové vědy, vysvětluje pan Watson.

Odznaky a „soft skills“

Odznaky by také zaměstnavateli mohli ukázat, jakým typem zaměstnance student je. Daniel T. Hickey, docent vzdělávacích věd na Indianské Univerzitě v Bloomingtonu, experimentuje s udělováním odznaků například v takových kategoriích, jako je zapojení do spolupráce a další způsoby aktivní účast na výuce.

Po magisterských studentech požaduje nejen to, aby komentovali projekty ostatních, ale také dávali „palce“ těm nejvíce nápomocným komentářům od ostatních studentů. Říká tomu “razítka“ a mají podobu tří znaků „&“ v řadě, které spolu s iniciály studenta tvoří celé vyznamenání.

Na konci každého týdne, dává Hickey studentovi s největším počtem razítek odznak za zapojení se do spolupráce a na konci každého semestru vyhrává jeden student odznak za nejvíce prospěšnou spolupráci.

Pan Hickey používá online odznakový systém vyvinutý Mozzilou, což znamená, že studenti je mohou vystavit ve svém profilu, nebo je odkazovat na Facebooku či Twitteru. Domnívá se, že tento systém bude studenty k takové spolupráci motivovat lépe, než známky.

„Pokud známkujete komentáře, které studenti vyvěšují na internet, bude jich tam milion, a nikdo je nebude číst a budou nudné“ říká. „Udělal jsem naprosto dobrovolné rozhodnutí nepřipojovat známky k žádnému z mých odznaků. Je to hledání způsobu, jak více zdůraznit společenské formy učení se.“

Sophia Bender, doktorandka v tomto kurzu, vyhrála první odznak za zapojení do spolupráce. Nemá v plánu to světu oznamovat prostřednictvím sociálních médií, ačkoli jí taková pocta těší. „Jsem na sebe tak nějak pyšná a nepotřebuji, aby mi ostatní lidé tleskali“, říká.

Samozřejmě, že pokud odznaky známky nahradí, mohou si projít svou vlastní inflací. Nebo hůře, rozšíření jednotlivých druhů odznaků by mohlo zaměstnavatelům ztížit práci při třídění pestrobarevných, ale dlouhých profilů jejich držitelů. Pokud zaměstnavatelé nakonec odznáčkům dají „lajk“, mohlo by to zpochybnit potřebu tradičních vysokoškolských titulů. Pokud by si student dokázal přišít dostatek nášivek ve své on-line profilu díky kurzům z rozmanitých institucí, proč zůstávat na jednom místě po čtyři roky, aby člověk dostal diplom, který ho někam vhodně zařadí?

Původní text: http://chronicle.com/article/Grades-Out-Badges-In/135056/?cid=at&utm_source=at&utm_medium=en

Lukáš Hendé Djakoulano