LABYRINT ŠKOLSTVÍ A RÁJ UČEBNIC

České školství, které nám záviděl celý svět, je v troskách. Tíha odpovědnosti nyní spočívá na bedrech obyčejných dělníků výchovného a vzdělávacího procesu, tedy na učitelích. Ti by měli vybudovat prostředí, v němž by bylo dobře jim i žákům. RVP a ŠVP na ZŠ a SŠ. Nesmysl, který přerostl v cosi, čemu nikdo z těch, jichž se nejvíce týká, nevěří a čemu většinou ani nerozumí. Jen unaveně bloudí labyrintem zbytečných slov, zakopávají o tuny nesmyslných papírů a čekají na spásné světýlko.

Přitom by stačilo tak málo. Vrátit se k osvědčenému „triviu“ a v první, druhé a třetí třídě naučit děti pořádně číst, psát a počítat. Zpívat, kreslit a sportovat. Mluvit, mlčet i naslouchat. Naučit školáky zdravit, slušně o něco požádat a poděkovat. Na vše ostatní je času dost v ostatních předmětech vyšších tříd, jejichž osnovy, včetně těch ve zcela zruinovaném učňovském školství, by však na každé škole nesestavoval čerstvý absolvent pedagogické fakulty Pepa ruku v ruce s vyhořelým důchodcem Karlem, ale fundovaní odborníci. A byly by opět jednotné a platily nejméně deset let.

Možná by splakali nad výdělkem pouze vydavatelé tisíců školských titulů, kteří každoročně zahlcují trh zbytečnými, neboť velmi podobnými učebnicemi zajímavými jen pro ně, a to především cenově. Nepochybně by se však ulevilo jak pedagogům, tak žákům. A o ty snad jde především.

Karla Krátká